Lukavické Akáty

4. května 2018 v 19:45 | anonym
Ti, kdož vidí, jak slunce svítí
nad Lukavickými Akáty,
než ovane je ta sladká vůně,
co každou mysl omámí,

nebudou již dále schopni
myslet na nic jiného
i když nikdy nepoznají
chuť jejich nektaru opojného.

Tak jako on za svitu prvomájového Měsíce.
ztracený v lese nekonečné samoty.
Stékají mu slzy... tisíce
a on propadá se do věčné temnoty.

Tak blízko jejich vůni byl,
již byly takřka na dotek.
Možná to úplněk způsobil,
že strachu cítil nadbytek.

Myšlenky chmurné všechny touhy zmařily.
Je konec. Již jen vzpomínky na Akáty zůstaly.
Užírajíc se myšlenkami "Co kdyby?"
Však si je vědom, že špatné skutky všechno zničily.

Zatímco Lukavické Akáty stále kvetou,
jeho šance na nápravu již jen chřadnou.
Tak jako Hvězda překročila Horizont události,
stejně on ví, že už není cesta zpátky.

Nemůže se dále snažit
bez pocitu, že všechno bude kazit.
Nezbývá mu nic jiného,
než bloudit s kolem
na věčné cestě samotného...

Tak blízko... tak daleko...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama